Byl První červenec, den předtím Než jsem tě poznala a den předtím než se začala psát Historie nás dvou. Možná můj Poslední začátek, ale nevadilo mi to. Ne po tom, co jsem tě spatřila, co jsem ti nahlédla do nitra a viděla všech Tisíc kousků tebe spojené v jednu bytost. V tu chvíli jsem věděla, že jsi má Loď mezi hvězdami, nepřehlédnutelný zásah osudu. A já za něj byla ráda. Otočil ses a mně se krví rozezněla Divoká píseň.
První sblížení proběhlo ale až na Nový rok, dostala jsem Polibek v New Yorku a celý večer stála Po tvém boku na náměstí, dokud nepadla půlnoc. V tu chvíli mi blesklo hlavou Víš, že tě miluju? a on, Kluk mého srdce, jako by to vycítil, koukl na mě a aniž to věděl, dal mi Dárek z pravé lásky. Sebe.
Před půl rokem jsem si připadala jako Papírová princezna, co potkala svého Prokletého prince. Tehdy jsem byla princezna, ale dnes, dnes jsem Jeho královna. Pomyslná Koruna mi dopadla na hlavu ve chvíli, kdy jsme si před oltářem řekli své ano a měli jsme žít Šťastně až navěky.
Poté, co se nám narodila Dcera se vše změnilo. Odjel, prý kvůli práci, ale já věděla pravý důvod. Byl totiž V tajných službách. V tajných službách své milenky. Zasadil mi tak ránu Přímo do srdce. Když jsem se ho na to zeptala, při jeho slovech jsem věděla, že Jeden z nás lže. A já to nebyla. Propadla jsem neuvěřitelnému Běsnění, vzteky bez sebe jsem bezmyšlenkovitě rozpoutala peklo. Když mě Dcera uklidňovala, věděla jsem, že Dospělost je mýtus, protože takhle se dospělí nechovají, dcery neuklidňují svého rodiče a žádné Šťastně až navěky neexistuje. Zrada mého manžela ve mně probudila dlouho skryté Delirium. Nebyla jsem jen Jeho královna, teď jsem byla Rudá královna, řídící se heslem Oko za oko. Všechny nás čekal První konec, věděla jsem to a nešlo to zvrátit.
Pamatuji si, že Dcera křičela jak Siréna, když Mrazivý oheň pohlcoval vše okolo. Ale já byla Políbená ledem, mně neublížil, nemohl. Tahle myšlenka byla důkazem toho, že mě mé bludy a halucinace celou spolykaly. A tak jsem dál, v klidu a zápalu šílenství naráz, psala svůj list. V nitru Říše bouří jsem sepisovala všechny Letní dny a noci, které jsme spolu prožili, náš první a poslední Falešný polibek, Vánoční zázrak, který vlastně ani zázrakem nebyl. Mezitím, co se z našeho domova stával Dvůr mlhy a hněvu, mezitím, co ho pohlcovaly plameny a naše jediná Dcera, jíž bylo teprve Osm, prosila abych přestala, Zůstaň se mnou naříkala, já šla dál, nemysle na Rekviem kterého se po smrti jistě dočkáme. Krví jsem psala o Zrcadlení se našich myšlenek, celý můj život byl jen slepá Láska mezi písmenky vzkazů a psaníček a jeho Umění předstírat. Než jsem dopsala, všimla jsem si, že na okně sedělo Šest vran a když na papír skanula poslední kapka mého jako eben černého inkoustu a já zakončila svůj dopis podpisem, mysl se mi rozjasnila. Přála jsem si možnost zmáčknout tlačítko Reset.
V tu chvíli mě pohltily plameny. Na Nový Počátek bylo pozdě, no já věděla, že už nikdy nepřijde.
S láskou Rosie
PS: Stále tě miluju
